Mýty o cukrovce neboli diabetu

Mýtus plyne z toho, že lidé nerozlišují mezi cukrovkou 1. a 2. typu. 85-90 % všech diabetiků tvoří pacienti s cukrovkou 2. typu a u nich je diabetes z cca 60 % spojen s nadváhou, která má za následek vážné zdravotní komplikace. Diabetici 1. typu nadváhou obvykle netrpí.

Cukrovka je stařecká nemoc.

Vzhledem k současnému trendu životního stylu, kdy velkou část populace ovládl svět televize, počítačů a hamburgerů, můžeme pozorovat prudký nárůst dětí a mladých lidí s nadváhou – v ČR je to kolem 15 %. Onemocnění cukrovkou 2. typu se posouvá stále do nižších věkových kategorií. Diabetiků, kteří překročili pětašedesátku, je v ČR 18 % a jejich počet se bude podle odborníků ještě dále zvyšovat.

Diabetik už nikdy nesmí jíst sladké a musí dodržovat přísnou dietu.

Úprava stravy je sice velmi důležitá, ale nevede k úplnému vyloučení sacharidů. Diabetik většinou nesmí jíst jednoduché cukry zejména hroznový cukr (glukózu), řepný cukr (sacharózu) a med. To ovšem neznamená, že by se nemocný cukrovkou musel zříci navždy sladké chuti. Každý diabetik si může osladit umělými sladidly.
Složené sacharidy (škroby) diabetik pochopitelně jíst musí. Velkou pomocí diabetikům je, pokud je z obalu výrobku jasné, kolik sacharidů obsahuje 100 g, protože lze jednoduše spočítat, kolik denní dávky sacharidů se danou potravinou vyčerpá.

Diabetik může jíst normálně, musí pouze vynechat cukr.

Diabetik musí regulovat přísun sacharidů. Jednoduchým sacharidům se musí spíš vyhýbat. Složených sacharidů má být v jídelníčku každý den stejně množství. Jaké množství sacharidů by měl nemocný cukrovkou každý den sníst, určuje jeho ošetřující lékař. Není vhodné stanovenou dávku sacharidů ani překračovat ani snižovat. Toto množství je nezbytné rovnoměrně rozložit v průběhu dne, proto musí diabetik jíst pravidelně!
Zásady diabetické diety se shodují se zásadami racionální výživy. Těmi bychom se měli řídit všichni. Doporučuje se nahradit živočišné tuky rostlinnými. 30 % denní spotřeby energie by mělo být hrazeno energií získanou štěpením tuků. 10-20% energie by měly poskytovat bílkoviny. Je třeba omezit kuchyňskou sůl a více jíst potraviny bohaté na antioxidanty, jejichž zdrojem jsou například brambory, rajčata a všechny červené plody, citrusové plody, brokolice, zelí, kopr, česnek i jiná zelenina, ovoce a bylinky.

Diabetik může jíst ovoce, kolik chce.

Ovoce má vždy určité množství sacharidů, které diabetik musí započítat do svého jídelníčku. Nelze jej tedy konzumovat v jakémkoli množství. Obsahuje jednoduché sacharidy, které prudce zvyšují hladinu cukru v krvi, například hroznový cukr (glukózu). Pokud chceme zvýšit objem potravy, je vhodné sáhnout raději po zelenině, která má minimální obsah sacharidů, a také obsahuje vlákninu důležitou pro zažívání.

Co je DIA, to je dietní, nekalorické, zdravé.

DIA výrobky neobsahují cukr jako takový, pokud jsou sladké, obsahují náhradní sladidla. Těch ale nelze konzumovat neomezené množství. Každé sladidlo má svojí maximální denní dávku. Pokud ji pacient překročí, mohou se dostavit nežádoucí zdravotní následky. Ty se liší podle typu sladidla. Diabetik nesmí zapomenout započítat sacharidy obsažené ve výrobku do celkového denního množství sacharidů, které mu předepsal jeho ošetřující lékař.
Kromě toho DIA výrobky často obsahují větší množství tuku pro zlepšení chuťových vlastností. Pokud si diabetik sladkosti nedokáže odepřít, měl by vždy zkontrolovat energetické vlastnosti, množství sacharidů ve výrobku a typ umělého sladidla, které bylo použito. Přemíra umělých sladidel může způsobit různé komplikace, typický je průjem.

Diabetici si musí píchat inzulin.

Pouze dietou je léčeno zhruba 32 % diabetiků, 44 % diabetiků užívalo perorální antidiabetika, 16 % inzulín a 7 % lékaři doporučili kombinovanou léčbu. Vhodnou léčbu rozhoduje vždy lékař.

Nemám rád sladké, nemůžu mít cukrovku.

Obliba sladkého není podmínkou rozvoje cukrovky. Nadváha či obezita urychluje u predisponovaných jedinců vznik diabetu. A je úplně jedno, zda kilogramy navíc jsou způsobeny nadměrnou konzumací sladkostí či uzenin, majonézových salátů nebo tučného masa. Je důležité nepodceňovat prvotní příznaky a začít nemoc léčit co nejdříve. Zpočátku se pacient cítí unavenější, méně výkonný. Protože se cukr dostává do moče, objevuje se časté močení, a tím zvýšená potřeba příjmu tekutin. Pokud není zvýšená potřeba tekutin hrazena, dochází k dehydrataci a rozvratu vnitřního prostředí. Dalšími příznaky jsou hubnutí, přechodné poruchy zrakové ostrosti. Jestliže je těle nedostatečné množství inzulínu, dochází ke zvýšenému odbourávání tuků jako náhradního zdroje energie. Vznikají ketolátky, které zhoršují rozvrat vnitřního prostředí. Dech, pot či moč pacienta pak bývají cítit acetonem. S rozvojem nemoci může přijít porucha vědomí až koma.

Prevence je k ničemu.

Právě naopak! Důvody zvyšujícího se počtu nemocných (750 000 osob, s meziročním nárůstem 50 000 lidí) jsou zřejmé při pohledu na hlavní rizikové faktory. Mezi ně patří zejména sedavý způsob života, nedostatek fyzické aktivity, zvýšený příjem energie a obezita. O cukrovce 2. typu se proto mluví jako o epidemii 21. století, na kterou v ČR denně umírá 50 lidí.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *