Nezdravé potraviny a výživa, která nevyživuje

Nejdřív vám musíme prozradit takovou zajímavou věc. Zatím u každého, kdo se dozvěděl, co mu vlastně škodí a co má ze své stravy odstranit, aby se zbavil svých aktuálních zdravotních problémů, nebo aby zhubl, proběhl sled různě intenzivních reakcí od úleku přes odmítání, následoval boj sám v sobě pak alespoň částečné či chvilkové přijmutí reality, které ústilo v zoufalost a končilo otázkou s nešťastnýma očima „A co teda můžu jíst?!“. Samozřejmě, že následovala hbitá veselá odpověď „Naštěstí všechno ostatní.“ Bohužel to většinou nestačí a přijde další rozrušená otázka „A to je co?!“.

Tyto reakce a otázky jsou pro nás, co každý den vesele debužírujeme paleoliticky nebo primálně už minimálně pár let, úplně neuvěřitelné. Naneštěstí to je ale opravdová realita. Jídelníček průměrného současníka je skutečně doslova tak ubohý, že stačí vyjmenovat přibližně 2 až 3 druhy surovin a doopravdy neví, co jiného jíst! V našem blogu se tomu snažíme trošičku předejít sledem článků a seznamem potravin. Takže, jestli se bude o vás pokoušet šok, tak se můžete uklidnit v článcích Prvotní pyramida, Základní průvodce potravinami anebo v části, kde je náš nákupní lístek.
Někdy mají zvláštní pohled i lidé, kteří se sice o svoje zdraví snaží starat, ale bohužel jsou napuštěni těmi bludy, které propagovala konvenční dietologie několik desítek minulých let a začnou pochybovat. Ale v zásadě pokud se nad tím rozhodnou tito lidé přemýšlet a rozhodnou se získat další informace, tak na to všechno přijdou zrovna tak jako my, co už tak dávno jíme, nebo spíš naopak, my co už toto nejíme… Takže k věci.

Adeptem pro 1. skupinu surovin, kde jednoznačně říkáme NE, jsou obilniny včetně kukuřice, ovesných vloček a rýže. Většině z vás asi začal v tuto chvíli chybět váš každodenní oběd, snídaně i večeře, včetně všech svačin, které si mezi tím dáte plus snack, když sledujete televizi. V naší moderní civilizované kultuře jsme totiž vychovaní ke slávě obilí, ale naše fyziologie se jaksi nikdy převychovat nenechala.
Lidský trávící systém není vyvinutý pro efektivní získávání živin z obilí. To, že mnoho z vás může zrní do jisté míry tolerovat, neznamená, že vám nezpůsobuje nějaká objektivní poškození a už vůbec to neznamená, že pomocí obilí dosáhnete optimálního zdraví. Z mnoha archeologických nálezů je vidět zcela jasný rozdíl mezi kvalitní konstitucí lovců-sběračů a mezi zmenšenými, slabými a zkřehlými kostřičkami civilizovaných lidí. Z lékařských nálezů moderní doby je zas zřejmý zesilující fenomén nyní už běžných civilizačních chorob. A to všechno právě pro to, že obilí není vůbec žádným výživově hodnotným zdrojem. Při jeho spotřebě naopak dochází k nedostatku minerálů pravděpodobně z důvodu vysokého obsahu kyseliny fytinové ve všech obilninách včetně kukuřice a rýže. Při stravování zaměřeném na konzumaci velkého množství cereálií dochází ke snižování metabolismu vitamínu D pravděpodobně z důvodu nežádoucího množství vlákniny ve střevech. Cereálie jsou prostě pro náš trávící systém příliš hrubé. A to není všechno, v čem dělá zrní člověku problémy.

Pak je tu také lepek. Je to jedna z toxických bílkovin, kterou rýže a kukuřice neobsahuje ale běžné obilí ano. Vědci odhalili, že pravděpodobně třetina lidí trpí na nesnášenlivost lepku, která se projevuje zánětlivými reakcemi, a někteří odborníci odhadují toto číslo na mnohem vyšší. Však posuďte sami z výčtu nepříjemných onemocnění a problémů, které bývají spojovány právě se škodlivostí lepku: v první řadě celiakie, v neposlední řadě dermatitis, bolestivé problémy kloubů, problémy s plodností, problémy se žaludečními šťávami i jiné těžkosti se zažíváním a různá autoimunitní onemocnění. Existuje i mnoho dalších problémů, které se sice neprojevují tak výrazně, ale zrovna tak mají na zdraví negativní vliv.

Lektiny jsou dalšími nepřátelskými látkami, které lidem vytvářejí, přesně jako lepek, různě velké problémy. Sice se můžou nacházet i jinde, ale v obilí (i v obilných klíčcích) jsou obsažené ve velmi vysokých koncentracích. Jsou to přírodní toxiny respektive toxické bílkoviny, na které jsou zvlášť citlivé některé drobné organismy (rozežírá jejich trávící systém), proto se jich užívá například k hubení škůdců. Některé druhy lektinů se používají v kapkách pro čištění uší koček a psů. V organismu jsou Lektiny látkami cizorodého původu, které shlukují krevní buňky. Mohou zapříčinit hrudky a ucpávky v krevním řečišti. Z vědeckých výzkumů se zjistilo, že lektiny zabraňují přirozené regeneraci sliznice trávicího traktu. Jinými slovy, tím čím lektiny hubí škůdce, tím škodí i vám. V případě porušených slizničních bariér může docházet k prostupování nežádoucích prvků, například neúplně strávených bílkovin, z trávicí soustavy do krve. Tím může v organismu dojít k různým obranným reakcím, proto se předpokládá jistá souvislost i s autoimunitními onemocněními.

Sice jsme toho ošklivého o obilninách napsali už dost, ale nesmíme zapomenout, že příliš vysoký obsah uhlovodanů čili sacharidů (cukrů), je také výrazným důvodem, proč je lepší tyto suroviny nejíst. Do tohoto odstavce můžeme zahrnout tedy i další skupinu potravin, na kterou si máte dát pozor a tou jsou rafinované cukry tedy i sladkosti. Toto téma probereme speciálně ještě v jiném článku, proto ho dneska trochu zevšeobecníme. Za co všechno může příliš vysoký příjem cukru? Například za diabetes 2. typu, se kterým souvisí další přehlídka onemocnění včetně ledvinových. Může za ukládání vnitřních i podkožních tuků, to vede k velice nebezpečné obezitě. Vyvolává různé záněty včetně akné. Například se záněty žilních stěn souvisí tvorba LDL (špatného) cholesterolu, to zapříčiňuje vznik kardiovaskulárních onemocnění. Způsobuje kornatění cév i trombózu a nepřímo souvisí s vysokým krevním tlakem. Velké množství cukru vyvolává nadměrnou tvorbu insulinu, který je jeden z nejdůležitějších faktorů pro vznik rakoviny. Také může za demenci, deprese, zahušťuje krev, narušuje imunitu a v neposlední řadě vám kazí zuby. O cukru by se daly napsat úplné hororové příběhy, ale pro dnešek to stačí a posuneme se od obilí k dalšímu druhu surovin, kterou bychom neměli jíst.

Luštěniny jsou 2. typem surovin s relativně velkým NE. Sice si nejsou úplně všechny luštěniny rovné. Například čerstvý zelený hrášek má oproti ostatním luštěninám nižší obsah cukru a čočka má vyšší obsah bílkovin, ale v zásadě jsou výživově poloprázdnou skupinou. V dobách, kdy se potraviny posuzovaly podle toho, kolik se v nich naměřilo minerálů, se luštěniny propagovaly jako jejich hodnotný zdroj. Ovšem v dnešní době víme například o hrášku, že sice obsahuje opravdu hodně železa, ale lidské tělo z něho žádné nezíská. Oproti němu vepřové maso obsahuje železa relativně málo, ale z masa člověk vstřebá železo úplně všechno.
Luštěniny totiž zrovna tak jako obilniny obsahují kyselinu fytinovou, kterou lidský trávící systém nedokáže rozložit. Nerozložená kyselina fytinová na sebe naváže minerály, včetně vápníku, železa a hořčíku a nechá se z těla vyloučit ven. To znamená, že po nějakém luštěninovém jídle bude vaše stolička plná minerálů, ale vám to nepomůže. Další neblahý vliv na zažívání a vstřebávání látek má nadýmání, kvůli kterému jsou luštěniny tak nepopulární. I ve středověkých pramenech se například od fazolí a čočky odrazuje jako od jídla, které „dělá hrubou krev a těžké sny“. Možná na tom i něco bude.

Jako zdroj bílkovin jsou luštěniny vyhledávány především vegetariány a z tohoto pohledu jim můžeme připsat malé plus. Opravdu ale jen malé plus, protže i přes to, že teoretické hodnoty v tabulkách vykazují celkem solidní množství těchto látek, prakticky tak silným zdrojem bílkovin nejsou. Z menšího hovězího steaku, nebo i ze šálku tvarohu, dostanete víc bílkovin než ze stejně velkého plátku tofu nebo dokonce i z celého hrnku fazolí. Na luštěninách je zrovna tak negativní i jejich vysoký obsah uhlovodanů. Jaký mají vliv na zdraví, jsme popsali výše. Pokud byste chtěli z luštěnin dostat svou denní dávku bílkovin, nezbývalo by vám nic jiného než jejich porci zněkolikanásobit a tím byste do sebe dostávali i nežádoucí množství cukru.

Další, už 3., takovou uhlovodanovou skupinou, na kterou byste měli raději zapomenout, pokud trpíte nadváhou nebo i kloubními problémy, jsou brambory a ostatní podobné přílohy. Brambory nejsou žádným dramatickým zadržovačem minerálů, jako předešlé dva druhy potravin. Většina hořčíku i draslíku a fosforu, který obsahují, se vstřebá, protože kyseliny fytinové mají velice málo. Ovšem brambory obsahují i tak zvané glykoalkaloidy. A to je o něco vážnější problém. Konzumní brambory jsou včetně hlíz původně smrtelně jedovatou rostlinou a i přes všechna šlechtitelská úsilí nadále tyto jedy obsahují. Dospělému člověku se může podle jeho váhy do těla dostat z půl kila brambor až i ¼ smrtelně toxické dávky. Brambory můžou díky alkaloidům vytvářet zažívací problémy i bolesti kloubů. Alkaloidy se usazují ve vnitřních orgánech, jako jsou játra, ledviny a plíce a v případě nějakého namáhání organismu jako je třeba těhotenství, nebo i v případě nemoci či hladovění, se může jejích vliv projevit. Především ženy, které chtějí otěhotnět, nebo jsou v raném stádiu těhotenství, by se měly v zájmu ještě nenarozeného miminka bramborám raději vyhýbat.

Množství jedu se může podle stupně zralosti, podle odrůdy i jiných ukazatelů lišit. V zásadě čím mladší brambora, tím méně jedu obsahuje. Většinou v červených bramborách nebo těch, které byly pěstovány původními národy už v dobách před objevením Ameriky, se vyskytuje těchto jedů nejméně (Solanum andigenum, Solanum goniocalyx a Solanum phureja). Na obsah glykoalkaloidů působí velmi výrazně světlo, proto je zcela nutné se zeleným bramborám nebo těm, ze kterých začíná vyrůstat jedovatá rostlinka, pečlivě vyhýbat. Také delší doba skladování nebo teploty pod 10°C májí na vyšší obsah alkaloidů neblahý vliv.

Brambory jsou, jak vidíte, celkem problematickou skupinou včetně opět vysokého podílu uhlovodanů. Existují však názory, které brambory za určitých podmínek výjimečně a v malém množství povolují. Pokud sportujete a nemáte zdravotní problémy, nebo jiné okolnosti, kterým by mohly brambory vadit, můžete si je občas k jídlu dát. Ale v žádném případě nepoužívejte brambory, které jsou naklíčené nebo zelené. Pod slupkou se drží alkaloidů nejvíc. Abyste co nejvýrazněji eliminovali jejich jedovatost, loupejte je a vařte. Vodu, která po nich zůstane, už na nic nepoužívejte.

Tyto 3 skupiny surovin mohou mít na vaše zdraví ten nejhorší vliv. Brambory jsou sice částečně tolerovány a patří díky tomu do tak zvané šedé zóny potravin, ale jsou natolik problematické, abychom je zahrnuly do dnešního článku. Doufáme, že jsme vám dnes pár věcí vysvětlili a je na každém z vás, jak se k těmto informacím postavíte.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *